Alphons Graf von Wimpffen, geboren am 23.August 1828 – gestorben 22.Juni 1866 an den Folgen der Verwundung im Gefecht bei Nachod,Schlacht von Königgrätz.
Eduard Wondrák
K UMÍRÁNÍ PLUKOVNÍKA ADOLFA HRABĚTE WIMPFFENA ROKU 1866
(In: Bellum 1866, r. 3/1994, č. 5, s. 151-2)
Jen u málokterých obětí války roku 1866 lze tak poměrné jednoznačně rekonstruovat průběh léčeni a příčinu smrti z následků poraněni jako u plukovníka Adolfa hraběte Wimpffena (1828-1866).
Podle dochovaných záznamů byl dne 27. června 1866 zasažen u Náchoda střelou do levého ramene, resp. paže těsně pod ramenem, při čemž došlo k roztříštění horní části kosti pažní a s největší pravděpodobností i k poškození, ne-li úplnému přerušení nervového svazku v jamce podpažní, nebo o něco níže. Končetina byla bezvládná, krváceni však nebylo takové, že by svědčilo pro poraněni hlavni tepny, šlo tedy zřejmě o poraněni především žilní.
První ošetřeni tehdy spočívalo jen v odstranění oděvu a přiloženi obvazu. Uváděné přiloženi turniketu je problematické, protože by byl musel komprimovat tepnu přímo v podpažní jamce, měl-li být účinný. A nemohl být ponechán delší dobu. Neaplikovala se samozřejmě ještě žádná antisepse. Podstatná však při tom byla skutečnost, že střela nejen že roztříštila kost, ale nesporně zanesla do hloubky rány části látky uniformy se vším, co na ni bylo, tedy prach a bakterie, hlavně z koňského trusu, jehož drobné částice byly tehdy všude.
Zraněni skutečně neohrožovalo bezprostředně život. Převoz do náchodské radnice a pak na zámek je opodstatněný. Turniket, byl-li přiložen a měl-li plnit nějaký účel, však musel být odstraněn už dříve. Odstraňuje se normálně do dvou hodin, nemá-li vést ke škodám z bezkrevnosti končetiny. Sádrový obvaz, tehdy považovaný za moderní metodu a přikládaný, jak víme z jiných poranění, často zbytečně. Jen kryl ránu, tedy rameno a paži, stejně nezabránil bolestem a byl tudíž odstraněn. Rovněž nemohl podstatně pomoci k ošetřeni zlomeniny.
Rána silně hnisala, takže 5. července byla při vysoké horečce celá paže amputována. Zde Je však nutno vidět nebezpečí z prodlení a hlavní příčinu tragického konce. Amputace po týdnu již nezabránila pyemii, na kterou jmenovaný zemřel po těžkém utrpení dne 22. července 1866.
Léků proti takovéto infekci (sulfonamidů, antibiotikú, které dnes máme, tehdy nebylo. Amputace po takovémto střelném poranění se však podle směrnic J. D. Larreye už za napoleonských válek prováděly ihned, během prvního dne po zranění a Larrey skutečně vykazoval úspěchy z těchto urgentních operací, víme, že po bitvě u Borodina jich provedl za jeden den dvěstě (!) a jen o něco méně po bitvě u Slavkova, kdy operoval – jak o tom píše ve svých pamětech – ve Spáleném mlýně u Žerotic. Zachovaly se dokonce i obrázky vojáků, kterým Larrey amputoval paži v rameni a kterým tím zachoval léta života.
Pokud se můžeme spolehnout na záznamy, není u Wimpffena zmínky, že by měl příznaky tetanu (křeče) či plynaté sněti (zpěněni hnisu, třáskáni podkoži). Šlo tedy skutečně o sepsi z těžké pyemie, proti níž jeho ošetřující lékaři byli tehdy bezmocní. Jen včasná amputace, samozřejmě s následnou invaliditou, by jej zachovala při životě.
Nachstehende Biographie wurde von Jaroslav DVORAK ,Autor des Buchs „Libellus honoris“ freundlicherweise zur Verfügung gestellt. (Jaroslav Dvorak „Libellus honoris“ c.k. dustojniki padlych ve valce roku 1866,Eigenverlag des Autors, 2011)
Paula Gräfin KOLLONITZ:
